Jan Baxant požehnal obnovenou kapli v děčínském zámku

V sobotu 24. dubna požehnal litoměřický biskup Mons. Jan Baxant zámeckou kapli sv. Jiří, která zde byla obnovena po osmasedmdesáti letech.

Zámek Děčín ležící na skalním ostrohu nad soutokem Labe a Ploučnice patří mezi nejvýznamnější historické památky severních Čech. Během staletí sloužil jako opěrný bod českého knížete, vojenská pevnost či sídlo několika významných rodů. Předchůdcem děčínského zámku bylo dřevěné hradiště, vystavěné zřejmě na konci 10. století jako opěrný bod českého knížete pro správu okolní oblasti, tzv. děčínské provincie. První písemná zmínka o této provincii pochází z roku 993, vlastní hradiště je poprvé zmíněno k roku 1128. Tento původní dřevěný objekt byl ve 13. století přestavěn na kamenný královský hrad, který kolem roku 1305 přechází do rukou mocného rodu Vartenberků.

Současná podoba zámku je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628-1932. Thunové pocházeli původně z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Např Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultury a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával dvakrát (v letech 1889-1896 a 1911-1915) funkci místodržitele v Čechách a v letech 1898-1899 byl dokonce předsedou rakouské vlády a současně i ministrem vnitra. Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu, který od té doby dědí prvorozený syn.

Ve 20. století se v jeho zdech vystřídala vojska čtyř armád. Původní majitelé, rod Thun-Hohenstein, byli důsledkem pozemkové reformy nuceni z finančních důvodů v roce 1932 objekt prodat československému státu a ze zámku se na celých 59 let stala kasárna. Honosné sály byly adaptovány pro ubikace, kdysi slavná zámecká knihovna se proměnila v kinosál, později přeměněný na tělocvičnu, kaple sv. Jiří začala sloužit jako kuchyně. Československou armádu vystřídala vojska wehrmachtu, v poválečných letech zámecký komplex využívala ČSLA. Devastace objektu vyvrcholila po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, když se v děčínské dominantě usídlila Rudá armáda. Teprve po odsunu vojsk v roce 1991 svitla naděje na záchranu této významné kulturní památky. Zámek získalo do svého majetku město Děčín a od roku 1995 probíhá postupná nákladná rekonstrukce. V procesu zpřístupňování a propagace zámku se od roku 2000 výrazně angažuje občanské sdružení Iniciativa pro děčínský zámek

Jedním z prostorů, které vojenské úpravy na zámku nejvíce zdevastovaly, je bezpochyby kaple sv. Jiří, která vojákům sloužila jako kuchyň. Zatímco na většině šlechtických sídel je kaple jednou z nejzajímavějších a nejcennějších místností, byla v případě děčínského zámku situace spíše opačná. Přestože byla opravena již v roce 2001, nenašla kaple sv. Jiří svou tvář. Její strohý výraz a absence původního vybavení v podstatě smazaly veškeré upomínky na její někdejší využití. Dlouhou dobu sloužila jako víceúčelový prostor, ve kterém se konaly výstavy, svatební obřady či koncerty. V nedávné době se proto vynořila myšlenka vrátit prostoru jeho sakrální funkci, nejlépe s využitím původního vybavení. Proto začalo pátrání především po oltáři, který je znám alespoň z několika starších fotografií. Výsledkem byl objev původního oltářního obrazu sv. Jiří od prvního ředitele pražské výtvarné akademie Josefa Berglera, který byl na své místo navrácen v listopadu loňského roku.

V sobotu 24. dubna, v den svátku patrona kaple sv. Jiří, celebroval litoměřický biskup Mons. Jan Baxant v obnovené kapli poprvé po osmasedmdesáti letech opět mši sv., v jejímž úvodu proběhlo její znovupožehnání. Tento obřad by měl za jejím smutným obdobím udělat definitivní tečku a navrátit kapli její sakrální rozměr. Znovuvysvěcení kaple v žádném případě neznamená, že by prostor do budoucna neměl sloužit návštěvníkům a obyvatelům města. „Samozřejmě počítáme s bohoslužbami, které ovšem budou pouze příležitostné,“ vysvětluje Miloš Vavřička z děčínského zámku. „Kaple jinak nadále zůstane součástí prohlídkové trasy a určitě jí budeme využívat například pro koncerty.“ Slavnosti benedikce byla přítomna také poslední členka rodiny Thun-Hohenstein Theresie, která se na zámku narodila a v roce 1929 byla v této kapli pokřtěna.