Kázání diecézního biskupa Mons. Jana Baxanta na Misse Chrismatis
Kázání, které přednesl litoměřický biskup Mons. Jan Baxant při Misse Chrismatis na Zelený čtvrtek, dne 2. dubna 2015 v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích.
Drazí otcové, milí spolubratři kněží a jáhnové,
biblická čtení Zeleného čtvrtku při této dopolední bohoslužbě „Missa Chrismatis, jak jsme právě slyšeli, dvakrát připomínají charakter Božího služebníka: předně proroka Izaiáše a pak samého Krista. To, co vypovídá starozákonní prorok o sobě, to v plné míře platí o Ježíši, když On v synagoze předčítá stejná Izaiášova slova, hlásí se k nim, aby přítomným přiblížil povahu svého poslání. Oprávněně může i každý z nás, milí bratři, tento biblický výstižný úryvek vztáhnout na sebe právě dnes, v den „slavnosti služebného Kristova kněžství. Co tedy říká prorok i Spasitel?
„Duch Páně je nade mnou - Boží Duch, Duch sv. je nad námi, nad každým z nás. Tento duch neslídí, nedohlíží a nekontroluje! Jsme přece dospělými lidmi a chceme být zodpovědnými duchovními pastýři. Dohled se obvykle uplatňuje nad málo schopnými, kontrolují se ti, kteří se lehkomyslně a opakovaně projevují jako nespolehliví. Duch Boží je nad námi jako Utěšitel a povzbuzuje nás ve službě, sice nelehké, ale jedinečné a krásné, abychom v ní věrně vytrvali až do konce. Blízká přítomnost Ducha Páně, řekněme v biblickém smyslu: „blízká na dosah ruky, je základní důvod pro to, co Ježíš vyjmenovává dále: „proto mě pomazal, poslal mě s radostnou (tedy optimistickou) zprávou k chudým (trpícím nedostatkem naděje), mám přispět k propuštění zajatců (osvobození zotročeného, zajatého člověka neštěstím vlastního sobectví a egoizmu), mám navrátit zrak slepým (zahleděným jen do sebe samých), osvobodit zdeptané nejistotami a strachem. Mám vyhlásit „milostivé léto Páně, čas lásky a Božího milosrdenství, příhodnou dobu „otevřené Boží náruče.
Drazí bratři, milí otcové, naše služba duchovních pastýřů v terénu litoměřické diecéze, nám může někdy připadat jako marné snažení jakéhosi trosečníka, či neúspěšný hon osamělého lovce. Přiznávám se vám, že často obdivuji vaše duchovní i tělesné namáhavé úsilí a dojímá mě množství tichých skrytých obětí duchovní správy, vás mnohých. Modlím se za vás denně a denně vám na dálku žehnám. Počítám s vámi. Současně však při své vlastní nedostatečnosti a hříšnosti a u vědomí odpovědnosti, kterou před Pánem Bohem za vás všechny mám, žiji každodenní, někdy i velmi naléhavou otázkou, jestli jsme opravdu nasazeni pro Boží věc, jestli se necháváme stravovat pro spásu duší a jsme důstojnými reprezentanty Kristovy církve. Prosím, nepokládejme se za zapomenuté trosečníky, ani podivné lovce. Nejsme figurkami pro zábavu na virtuální šachovnici a odmítejme být pohodlnými pány. Buďme těmi, kterými jsme od okamžiku svěcení: správci Božích tajemství a milovníky lidských duší, zprostředkovateli Božího života všem, do jejichž blízkosti se kdekoliv ve svém pastoračním obvodu dostaneme. Vždyť Utěšitel, Duch Páně, nás také „pomazal, vyvolil a uschopnil šířit radost, naději a optimizmus Kristova evangelia: tolik našich bližních žije v chudobě, přímo bídě beznaděje a sklíčenosti! Vězňové a zajatci nejsou jen v nedostupných kriminálech: jsou na svobodě, potkáváme je v jejich spoutanosti zájmů jen a jen o sebe sama! A my? I my bychom měli rázně odhodit jakákoli zotročující pouta, myšlenky a plány, točící se stále a jedině kolem nás.
Na přítomnost Ducha Utěšitele se můžeme spolehnout i v naší službě slepým, vnímajícím jen svůj velmi zúžený obzor. Ani naše slepota by se nepřekonala použitím zázračných brýlí. Zrak se vrátí prohlédnutím, vnímavostí, vůlí chtít vidět víc a dál, nejen sebe, ale to, co vidět mám a nevidět, co vidět nemusím. Užitečně prospějeme druhým, když je taktně a laskavě doprovázíme, když jim pomůžeme napřímit jejich oči tím směrem, kterým je upřen zrak náš a to k hodnotám, jež pokládáme za trvalé, a k cíli, o němž jsme přesvědčeni, že je úžasný a věčný.
Nejistoty, obavy a nebezpečně živený strach z budoucnosti, opravdu deptá. Valí se to na nás všechny každodenně jako smrtící lavina. Osvobodit zdeptané však nemůže zdeptaný. Ztraceného nezachrání ztracený. Zoufalý nepomůže zoufalému. Před druhými lidmi se, milí bratři, nechtějme stavět do role vševědů a sebejistých falešných všeznalců. Jako ti, kteří ve své vlastní nouzi spoléhají na Boha jako na svou pevnou záštitu, tak můžeme zdeptaným prospět. Ať je všem patrné, že výhody „Boží domácnosti a „Boží náruče trvale využíváme a že „otevřená Boží domácnost a „rozevřená Boží náruč je i pro ně, pro všechny.
Když Ježíš v synagoze dočetl, knihu zavřel, vrátil ji služebníkovi a usedl. Všichni na něho upřeně hleděli, neboť můžeme předpokládat, že očekávali pokračování: Kristův výklad úryvku Písma, jeho kázání. Začal kázat, ale promluva byla velmi krátká. Řekl: Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli. Milí bratři, i naše kázání službou a zasvěceným životem má mít podobně střízlivý styl a pravdivou tvář. Kéž se i na nás splní slova Písma, která vyslovujeme a slyšíme. Ne třeba až zítra, později, příště, ale už hned dnes. Upřímně vám všem, drazí bratři a otcové, děkuji za vaši službu Pánu a lidem. Máme vznešené poslání, které vám i mně bylo svěřeno.
Nyní se obracím k vám, bratři a sestry, doprovázející své duchovní pastýře slovy, která jsem před lety adresoval posluchačům radia Proglas. Dnešním dnem vrcholí liturgická doba svatopostní, začíná Svaté třídenní a k nám už prosvítají velikonoce. Na dnešní Zelený čtvrtek si s celou Kristovou církví připomínáme tolik krásných skutečností. Je to nádherný den! V katedrálách všude na světě se kněží scházejí se svými biskupy, aby obnovili své kněžské závazky, neodvolatelné, platné na celý život. Světí se svaté oleje: pro čekatele křtu, pro nemocné a olej křižma pro biřmovance a budoucí kněžská, případně biskupská svěcení. Při večerních bohoslužbách se připomíná zvláštní a neobvyklá událost mytí nohou, když při Poslední večeři se sám Ježíš sklonil k nohám apoštolů, aby je nejen omyl, ale aby i své budoucí následovníky svým způsobem posvětil a posílil ke službě, aby v ní stáli na nohou pevných; dále ustanovení Nejsvětější svátosti Eucharistie a svátost kněžství. Je toho až příliš na jeden den, ale záměr je jasný: dnes, na Zelený čtvrtek, má být zřetelně zdůrazněno, že opravdu Ježíš pro nás mnoho vykonal a apoštolům, budoucím biskupům a kněžím, pomocníkům nás všech, projevil tolik pozornosti.
Oprávněně je proto Zelený čtvrtek nazýván dnem a svátkem kněží. Kněz Kristův, služebník a ne pán, kněžský život a jeho naplnění uprostřed lidí ve světě v samotě modlitby s Bohem, nikoliv však v zoufalé opuštěnosti, přítel Božích slov a vnuknutí, zprostředkovatel Kristova evangelia nejen kázáními, ale i způsobem života: o tom všem dnes kněží přemýšlejí a zamýšlejí se sami nad sebou, vracejí se takříkajíc ke své první lásce, totiž ke svému Mistru a Pánu, a tiše prosí Boha za odpuštění svých nedostatků a vin, prosí o pomoc v poslání, které na sebe vzali.
Dnešní den Zeleného čtvrtku je ale i dnem všech katolických křesťanů, ano i dnem vaším, vážení a milí věřící, bratři a sestry v Kristu. Laskavě i důrazně se vás církev ptá: stojíte o své kněze a stojíte za svými kněžími, jste ochotni a připraveni s nimi spolupracovat, modlíte se za ně, pamatujete ve svých prosbách k Pánu a při svých životních obětech na dostatečný počet jejich pokračovatelů?
Jak krásný je vesmír, který Bůh stvořil! Jak krásná je naše Země, kterou Kristus navštívil! Jak krásná je církev, mající tak vznešeného Zakladatele! Jak krásná je jakákoliv diecéze, jsou-li v ní všichni semknuti! Jak krásné jsou křesťanské rodiny, ve kterých je opravdová láska! Jak nepostradatelná je ruka kněze, která tomu všemu žehná a svolává Boží přízeň a ochranu!