Noc kostelů 2011 na Dlouhém Mostě

Poté, co jsem poprvé zaslechla název akce Noc kostelů, mě bezděčně napadlo, že noc strávená v osamělém tmavém a chladném chrámě nemusí být úplně nutně pro každého tou nejpříjemnější představou. Ti z Vás, kteří se ale Noci kostelů sami zúčastnili – a měli jsme k tomu letos příležitost už podruhé, mají však jistě zcela jinou zkušenost.

Ani my na Dlouhém Mostě jsme se této zajímavé akce už letos tolik nebáli a nepropadali jsme panice, jak všechno zvládneme a zda do našeho kostelíčku vůbec někdo během večera zavítá. Po dobrých zkušenostech z prvního ročníku jsme se na Noc s velkým „N moc těšili a s chutí připravovali program, který by přilákal i ty, kteří do kostela normálně moc nechodí.

Večer jsme zahájili programem pro děti, které se zápalem absolvovaly soutěžní prohlídku interiéru kostela, za kterou také byly náležitě sladce odměněny. Líbilo se i malé divadelní představení na motivy Exupéryho Malého prince, společně jsme kreslili beránky a nakonec nás pan administrátor naučil správně rozdělávat kadidlo, z jehož vonného dýmu se k našemu překvapení na pár minut vynořil i náš litoměřický generální vikář Stanislav.

Náš dlouhomostecký kostelík se toho večera téměř zcela zaplnil ještě dvakrát, to když za varhanního doprovodu pana Jiřího Ceé zazpívala sopranistka Iveta Hejduková, známá tvář z televizní soutěže Česko má talent a nakonec pak po společné modlitbě v pozdním večeru naslouchali soustředění posluchači hudbě Wolfganga Amadea Mozarta, jehož byť pouze reprodukované Requiem v zhasnutém kostele při svitu svíček nabízelo možnost ztišit se a třeba se i usebrat v osobní modlitbě. Vpředu na schodech oltáře zářil do tmy kříž utvořený čajovými svíčkami, které po celý večer lidé zapalovali jako symbol osobních proseb a modliteb za sebe i za své blízké.

Noc se oproti plánovanému závěru v 23 hodin téměř o hodinu protáhla a my byli šťastní, že si lidé cestu do kostela našli a že se sem snad budou i při jiných příležitostech znovu vracet.