Popeleční středa v katedrále sv. Štěpána

Dnešním dnem, Popeleční středou, začíná pro křesťany čtyřicetidenní půst, který předchází Velikonocům, nejvýznamnějším křesťanským svátkům, kdy oslavujeme zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Litoměřický biskup Mons. Jan Baxant při této příležitosti sloužil v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích mši svatou s udílením popelce.

Koncelebranty mše svaté byli generální vikář litoměřické diecéze P. Stanislav Přibyl CSsR, probošt Svatoštěpánské kapituly a dómský farář J. M. can. Jiří Hladík OCr., kanovník kapituly a děkan městské farnosti v Litoměřicích J. M. can. Józef Szeliga a kněz třebenické farnosti R.D. Tomasz Dziedzic.

Biskup ve své promluvě poukázal na tři možnosti, jak užitečně prožít postní dobu. Hovořil o almužně, tedy o schopnosti člověka nepřát jen sám sobě, ale rozdávat potřebným, hovořil o skutečné modlitbě jako projevu otevřeného srdce a o půstu. Zdůraznil, že skutečný půst je kázeň, skutečná sebekázeň, disciplína křesťanského života, který dobrovolně přijímáme za svůj.

Poté požehnal popel, připravený spálením ratolestí posvěcených loňského roku na Květnou neděli, a věřící si od něj nechali sypat popel na hlavu na znamení, že jsme všichni hříšníci a chceme činit pokání. Následovala mše svatá slavená obvyklým způsobem.

Zavedení „popeleční středy se datuje do 6. - 7. století. Od konce 11. století se na Popeleční středu uděluje popelem znamení kříže na čelo, nebo je popel sypán na hlavu se slovy: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš (srov. Gn 3,19) nebo „Obraťte se a věřte evangeliu (Mk 1,15).

Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do současnosti. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svoje hříchy a vyjadřuje vůli učinit pokání s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (u nás z „kočiček - ratolestí vrby jívy) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli.