Promluva při mši svaté k výročí 100 let Charity Česká republika a 22 let trvání Charity Most
Promluva biskupa Mons. Jana Baxanta při mši svaté k výročí 100 let Charity Česká republika a 22 let trvání Charity Most ve čtvrtek 15. září 2022 v mosteckém kostele sv. Václava. Další program slavnostního setkání s vernisáží výstavy o činnosti Charity probíhal v prostorách Oblastního muzea a galerie v Mostě.
Vážení
přátelé, sestry a bratři v Kristu,
připomínat
si stoleté působení křesťanského charitního díla v naší zemi a dvaadvacetiletou
charitní službu zdejší mostecké charity je víc než jakkoliv vznešená a
útěchyplná skutečnost. Je to především, dovolím si to vědomě a zřetelně tvrdit,
že je to mimořádná příležitost k projevům vděčnosti. Žijeme v době, ve které se
málo prosí. Zdá se to i někdy nám samým jako projev nedospělosti a
nesamostatnosti. Prosit však není a nemůže být projevem slabosti a
nedospělosti, když si vlastně tím přiznáváme, že na všechno sami nestačíme.
Není žádného důvodu se obávat, snad se i stydět za to, že někoho o něco
prosíme. Má to výchovný účinek hlavně pro nás. Uvědomujeme si, že nejsme bohy,
ale lidskými bytostmi ve svých schopnostech a možnostech často tak omezenými.
Své prosby přednášíme těm, kteří mohou projevit svou velkorysost a dobrotu
srdce. Dáváme jim příležitost konat ušlechtilé činy. Když se posléze ve světě
málo prosí, málo se i děkuje, chybí upřímné projevy vděčnosti. Prosba, díky a
vděčnost jsou vzájemně propojeny tak, že člověka vychovávají, formují v dobrých
mravech.
Dovolím
si tedy konstatovat, že naše dnešní vzácná charitní slavnost v mimořádně
vhodném dni svátku Panny Marie Bolestné, je jedno velké díkůčinění, díkůvzdání.
Komu chceme a máme dnes děkovat. Především Bohu za to, že do člověka vložil
myšlenky žít pro druhé a potřebným v nouzi nezištně pomáhat. Oprávněně, bez
jakékoliv nadsázky, můžeme opakovat známou, věky osvědčenou pravdu: „Bez Božího
požehnání, marné je lidské namáhání“. Jsme vůbec schopni vyjmenovat všechny
Boží podněty, ozývající se v nitru člověka, ve Vašich nitrech, drazí charitní
zaměstnanci, abyste s láskou a obětavostí pomáhali druhým? Nedostává se nám
slov, abychom Bohu výstižně a způsobem vyčerpávajícím vyjádřili díky za jeho
pomoc a požehnání, projevované v celé stoleté historii české charity a současně
i dvaadvacetiletého období charity Most.
Je
však na místě, abychom projevili svou vděčnost všem, kteří se nechali charitním
dílem inspirovat a zanechali po sobě znatelné stopy dobrých skutků. Jsou to
naši, resp. Vaši předchůdci a místní zakladatelé, když vzpomenu alespoň charitu
mosteckou. A co potom ti všichni v celorepublikovém měřítku! Nespočetné zástupy
velkodušných bratří a sester, znajících cenu oběti a hodnotu každého lidského
života, zvláště pak toho, který je, jakkoliv ohrožen nouzí, bídou, hladem,
strastmi, nemocemi, vyhnáním z domova, lidí bez důstojného přístřeší. Těm všem
chceme děkovat, že se nezalekli potíží a překážek, objevujících se vždy, když
se chce konat dobro.
Naše
díkůvzdání by nebylo úplné, kdybychom nezmínili všechny, tak mnohé dobrodince,
podporující zvláště z Německa české charitní projekty. Jsem rád, že naši
němečtí přátelé přijali pozvání k této slavnosti díků a chval. Vždyť jsme my
sami často prosili a žádali právě je. A oni se od nás, od Vás, drazí přátelé v
mostecké charitě, neodvrátili. Naopak! Přispěchali na pomoc, účinně a vydatně
pomáhali. Jejich velkorysost a štědrost nesmí zůstat zapomenuta a snad
považována za samozřejmost. Všem našim německým dobrodincům, ale i všem těm,
kteří by pocházeli odkudkoliv, patří náš upřímný dík. Je spravedlivé, abych též
zmínil projevy dobré vůle a porozumění pro charitní projekty u všech státních,
krajských a městských, či obecních autorit. Bez jejich pochopení pro sociální a
humanitární charakter křesťanské charity, bez jejich dotací, tedy finanční
výpomoci, by sebedokonalejší charita nemohla existovat.
Na
závěr zůstává nezodpovězena jedna, dle mého úsudku, důležitá otázka. Kde bere a
čerpá člověk sílu k dobročinnosti a podpoře charity? Kde lze najít první
křesťanskou inspiraci pro službu druhým i za cenu vlastní oběti a vydanosti?
Kalvárská událost, zmíněná v dnešním kratičkém úryvku z Janova evangelia, nám
poskytne odpověď: apoštol Jan se trpící matky Ježíšovy Marie ujal. A matka
Ježíšova Maria dle pokynu umírajícího Krista se do péče a ochrany apoštola Jana
svěřuje. Charitní křesťanské dílo může mít šťastnou perspektivu jedině tehdy,
když je dostatek těch, kteří pomocnou ruku potřebným lidem nabídnou, a
současně, když ti všichni potřební podanou ruku neodmítnou.
Foto: Petr Fadrhons
Fotogalerii najdete na tomto odkazu