Slavnost Krista Krále v katedrále sv. Štěpána

Mons. Jan Baxant sloužil v neděli 22. listopadu, v den Slavnosti Krista Krále, mši sv. v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích. Slavnost připadla na tentýž den, kdy byl před rokem vysvěcen dvacátým sídelním biskupem litoměřickým.

Koncelebranty byli emeritní biskup Mons. Josef Koukl a kanovník P. Jiří Hladík, dómský farář a kancléř biskupské kurie. Tématem biskupovy promluvy byla věta z evangelní perikopy: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. (Jan 18, 37).

Milí přátelé, bratři a sestry, milé děti,

možná že si řekneme, že na tak krásný svátek se otevírá Písmo svaté právě tam, kde se setkáváme s výslechem Pána Ježíše. Setkáváme se s Ním ve zprávě o umučení Páně, tedy v Pašijích, jako s odsouzencem. Jako s tím, který je u výslechu. Pro Pána Ježíše to nebylo jednoduché. Uvědomuje si tu hrůzu, že člověk chce soudit Boha. Přitom Bůh by mohl, právem, soudit člověka. A nedělá to, protože Bůh se chová vůči člověku záchranně - spásně. V tom je ta hrůza.

Bratři a sestry, milí přátelé, z těch několika slov, z těch několika otázek a odpovědí Ježíšových můžeme vytušit základní naši křesťanskou pravdu - v čem je křesťanství, v čem je královská, tedy nesmírně ušlechtilá a absolutně hodnotná přítomnost Ježíšova zde, na tomto světě. Projděme si v dnešním dni ještě jednou, třeba sami, soukromě, rozhovor mezi Pilátem a Ježíšem tak, jak byl uskutečněn.

Pán Ježíš říká Pilátovi: „Já jsem se proto narodil, přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. V jedné větě říká Pán Ježíš úplně všechno. A ta jedna jediná věta je tak drahocenná, že je skutečně řečena královsky. A je užitečná pro nás proto, že je určena také nám. Královský způsob Ježíšova jednání vidíme právě v této jediné větě. Královský postoj je v tom, že to, co Ježíš říká o sobě, platí i pro nás. Totiž že i my se můžeme chovat, jednat a žít královsky.

V této jediné krátké větě je celé evangelium. Celé naše křesťanské náboženství. Ježíš se narodil, přišel a svědčil. Co máme dělat jiného? Úplně to samé. Přesně toto se týká i nás.

Ježíš se narodil - bylo to něco zcela mimořádného a dosud žádný teolog, byť by byl sebemoudřejší, a žádný světec, byť by byl sebesvatější, nikdy dosud nepronikl, a jistě ani nepronikne, v tuto skutečnost. Že Ježíš se narodil tak zázračným způsobem - totiž že se narodil jako každý jiný člověk, ale bez přičinění muže. Protože byl počat z Ducha svatého. Nad tím, že se to mohlo stát, kroutí hlavami nejenom nepřátelé, nad tím žasneme i my, kteří chceme být věrnými Kristovými přáteli. On se narodil, zázračným, zvláštním způsobem otevřel oči jako malé dítě pro tento svět. Ale kdyby se nenarodil, ani my bychom se nemohli znovu zrodit, protože i nás se týká Ježíšovo znovuzrození. Už ne z ženy, z lůna naší matky, ale zrození z Ducha svatého, mocí Boží, tedy ve křtu. Křest je naše znovuzrození, obdobně jako pro Ježíše jeho narození pro tento svět.

Kdo z nás se nechal pokřtít? Kdo z nás se přihlásil křestním vyznáním k Pánu Ježíši? Kdo z nás následuje Pána Ježíše dobře? Křest je veliký Boží dar. Uvěřit, což je předpokladem pro přijetí křtu, vyžaduje svobodu a souhlas člověka. Křest není jen rituál, rodinná slavnost... Křest Kristův, ve kterém jsme, my křesťané, pokřtěni a do kterého jsme vstoupili ponořením, je nový život. Ne oblečení nových šatů, ale nového člověka, který v nás žije.

Kristus Pilátovi říká: „Přišel jsem. Přijít, to je poslání. Kristus přišel, protože byl svým Otcem poslán. Souhlasil s tím. To nebylo prosazení jeho vůle. Ne má, ale Tvá vůle se staň, Otče. Ne jak já chci, ale jak Ty chceš, Otče. Ježíš se objevil mezi námi jako posel nebeský, posel Boží, protože byl svým Otcem poslán. Mezi nás, na tento svět. I když říká Pilátovi: „Mé království není z tohoto světa, jak poznamenává sv. Augustýn, to neznamená, že by tu království Boží nemohlo být. Kdo z nás může říci, že nebyl poslán do tohoto světa? Kdo z nás může říci, že nemá od Pána Boha určitý úkol, který má na tomto světě plnit a který je sice náročný, ale krásný? V tom splnit Boží úkol, Boží poslání jsme každý z nás nezastupitelní. Možná celý život je třeba na to, abychom zkoumali, jaký ten úkol je. Každý z nás jsme posláni.

A za třetí vydává Ježíš svědectví o pravdě. Jaká je ta pravda? Pravda je jednoduchá - ne všichni ji, my lidé, chápeme a ne všichni ji přijímáme. Pravda je taková: Bůh má o člověka zájem. Bůh pro člověka pracuje, Bůh je pro záchranu člověka ochoten udělat všechno. O této pravdě Ježíš svědčí. Věrně, důsledně, ne pouze tehdy, kdy by se mu chtělo, ale vždycky.

Milí přátelé, bratři a sestry, nic jiného nemáme dělat, než svědčit o této Boží pravdě. V tomto světě. Ale věrohodně. Ne být odstrašujícím případem, nějakou napodobeninou. Být věrohodný, věrný, být svědkem Božím v tomto světě. Že se za to nesklízí potlesk a že se za to dostávají rány, to je skutečnost. Jak by to dopadlo, kdyby nás měli chválit a velebit? To bychom se museli stydět, protože velebit a chválit máme jen Pána Boha. Ježíš věrohodně, věrně a za všech okolností svědčí o Bohu. Ne jinak se máme chovat my. I my máme svědčit o Boží pravdě, o Božím zájmu o člověka a z této pravdy sami žít.

V závěru slavnosti poděkoval P. Jiří Hladík Mons. Janu Baxantovi za jeho práci a poukázal na to, že právě biskup je tím pastýřem, který nás vede do království Krista Krále. „Během uplynulého roku jste navštívil téměř celou diecézi a viděl jste, že biskupská služba není pouze čest a sláva, ale také kříž. Velké věci se mohou konat jen díky modlitbám a Božímu požehnání. Modlíme se proto za Vás, vyprošujeme Vám stálou Boží ochranu a hojnost Božího požehnání, řekl P. Jiří Hladík. Za farníky biskupovi poděkovala a kytici růží předala Monika Marková.