Sté výročí kostela sv. Antonína Paduánského v Liberci – Ruprechticích
Kostel sv. Antonína Paduánského v Liberci - Ruprechticích letos slaví sto let od svého založení. S jeho administrátorem, P. Bartolomějem Pavlem Černým, OFM, jedním z organizátorů oslav tohoto výročí, přinesl v sobotu 27. února 2010 Liberecký deník rozhovor.
Smyslem mého života je pracovat pro druhé
Nadchla ho myšlenka žít prostý život. Mezi lidmi a pro lidi. V budoucnu by chtěl jet na misii do Jižní Ameriky. Takový je františkánský mnich, otec Bartoloměj.
Jako františkán jste byl po určité době poslán na jiné místo působnosti. V Liberci jste od září minulého roku. Jak na vás tato změna působila? Jaké bylo ocitnout se v cizím městě?
Neocitl jsem se tak úplně v neznámém městě, protože jsem tu byl dvakrát. A to na konci studia a před pěti lety v Rochlici. Liberec jsem si zamiloval, takže jsem se sem velmi těšil. Jsem rád, že mě můj představený, provinciál, poslal právě sem.
Dá se tedy říci, že jste byl v Liberci vřele uvítán...
Ano, lidé mě přijali velmi pěkně. Za dob studií jsem si tu vytvořil nějaké přátele. Tak jsem se vlastně vrátil zpátky domů.
Kde jste působil předtím?
Byl jsem pět let v Plzni. Zde františkáni působí asi dvanáct let. Nejprve se lidé začali scházet v panelovém domě, kde se zpívalo, hrálo na kytaru. Protože si ale sousedé stěžovali na přílišnou živost mládeže, přestěhovali se jinam.
Být knězem je spíše poslání. Z jakého důvodu jste zvolil právě tuto cestu?
Nasměrovaly mě k tomu různé životní okolnosti. Pocházím z Uherského Hradiště, místa, kde měli františkáni kdysi svůj klášter. V roce 1990 sem znovu přišli obnovit, co začali. Postupně jsem se s nimi začal přátelit. Jejich život mě natolik inspiroval, že jsem se rozhodl do františkánského řádu vstoupit.
Proč ale právě františkánský řád? Církví a denominací je spousta...
Nadchla mě myšlenka františkánského řádu, naplňoval mě ten prostý způsob života.
Jaká je ta myšlenka?
Stručně řečeno, jednoduchý způsob života s lidmi a pro lidi. Už při svém vzniku se františkáni snažili být mezi nejprostšími lidmi, stavěli si dokonce kláštery za hradbami měst, aby byli blíže chudým.
Vést prostý způsob života. Co to konkrétně znamená?
Skládáme slib chudoby, poslušnosti a čistoty. Slib chudoby vyjadřuje naši snahu nevést rozmařilý život, žít skromně a jednoduše. Slibem poslušnosti se zavazujeme ctít a naslouchat své představené. A poslední slib znamená, že se neženíme. Žít prostě také konkrétně znamená, že máme vše společné. Nikdo nedostává svou výplatu, peníze jdou na společný účet, z kterého se pak hradí nutné věci nebo soukromé potřeby bratří.
Na mše svaté nosíte speciální oblek, hábit s kapucí. Co vyjadřuje?
Je symbolem právě zmiňované prostoty. Tu ještě podtrhuje hrubý provaz, kterým je přepásán. Prvně ho začal nosit František z Assisi, byl to oděv chudých. Hábit nosíme při mši v kostele nebo při oficiálních událostech a jinak to záleží na osobním rozhodnutí.
Vaše druhé jméno Bartoloměj. Co symbolizuje?
Je to řeholní jméno, které jsem přijal při vstupu do kláštera. Je to jméno jednoho z dvanácti apoštolů. Přijetím nového jména vlastně zároveň vyjadřujeme nový způsob života.
Smyslem života je pro mnohé rodina. Vy jste po ní nikdy netoužil?
Samozřejmě, někdy ano. Je přirozené toužit po manželství a dětech. Přesto, že je to někdy těžké, jsem s tímto způsobem života spokojený.
Působíte v kostele sv. Antonína Paduánského, který byl po roce 1989 znovuobnoven díky finanční pomoci a vstřícnosti občanů a sponzorů. Podílejí se na chodu kostela obyvatelé Ruprechtic i nyní?
Ano, podílejí. Pomáhají nám hlavně ti, co chodí do kostela a účastní se různých akcí. Rádi bychom ale oslovili i ostatní.
Kostel letos slaví sto let od svého založení. Zmínil jste, že chystáte k této příležitosti pestrý program. Na co se mohou návštěvníci oslav výročí zejména těšit?
Událostí, která otevře celý cyklus oslav, budou Velikonoce, kdy vyrostou před kostelem velikonoční trhy. V kostele budou hudebně ztvárněné pašije. Protože kostel vytváří ráz Ruprechtic, rádi bychom v rámci oslav přiblížili jeho historii. Ve spolupráci s ruprechtickými sousedy plánujeme výstavu starých fotografií, na kterých mohou lidé proniknout do tajů minulosti kostela i města. Také překládáme z němčiny sto let starou kroniku, která obsahuje mnoho zajímavostí, které ještě nikdy nebyly zveřejněny. Chystáme koncerty, další výstavy, vydání brožury pro libereckou veřejnost. Logem oslav je heslo Ruprechtický kostel otevřený všem, proto doufám, že se jeho smysl naplní. Oslavy vyvrcholí 19. září, dnem založení kostela, kdy přijede litoměřický biskup a také primátor města Liberec.
Na své si přijdou tedy i mladí lidé a děti...
Určitě. Chystáme zajímavé koncerty, vystupovat tu bude františkánská rocková skupina. Dále je pro děti připraven Dětský den a k vidění budou výtvarné práce žáků ruprechtické školy. Zajímavá je také Noc kostelů, kdy budou mít lidé možnost nahlédnout do prostor, kam se běžný smrtelník nedostane.
Akcí je opravdu spousta. Jak zatím probíhají přípravy?
Zastupitelé města i kraje nám vyšli vždy vstříc. Jednali jsme také s krajskou knihovnou v Liberci, ruprechtickou školou, ruprechtickými sousedy a zatím jsem se nesetkal s odmítáním spolupráce nebo nezájmem.
Církve se často v dnešní době potýkají s finančními problémy? Jak to zvládáte u vás?
Finance jsou problém v řadě církví, to je fakt. Kostel v Ruprechticích je ale zatím v dobrém technickém stavu díky píli a pracovitosti otce Antonína a také díky darům lidí.
Akce spojené s oslavami výročí jistě musejí být finančně náročné...
Město se k této akci postavilo velmi vstřícně. Při oslavách výročí spolupracujeme s městem i krajem. Přislíbili nám hradit část výdajů. Také jsme využili různých grantových projektů.
Pomineme-li fakt, že kostel slaví sto let od založení. Jaký je smysl této akce?
Připomenout, že tento kostel tvoří nedílnou součást Ruprechtic a města Liberec. Poukázat na duchovní hodnoty, na které lidé občas trochu zapomínají.
Máte nějaké další vize a plány?
Kromě jiného bych byl rád, kdyby se opravily také kostely v Rochlicích a Hanychově. Jsou hojně navštěvovány a využívány i pro koncerty a kulturní akce, zvláště v Hanychově. Myslím, že pro kulturní aktivity, historii, která k nám skrze ně promlouvá, i proto, že jsou oba prohlášeny kulturní památkou chráněnou státem, si to tyto liberecké kostely rozhodně zaslouží.
Lidé dnes obecně nemají důvěru k církvím a tradičním formám náboženství. Jak by měla církev tyto lidi oslovit?
Mladí lidé jsou citliví na pravdivost a vadí jim struktury odtažené od života. Je tedy důležité, aby církve pořádaly podobné akce, sportovní, kulturní, kde se mohou mladí vyřádit. Dnešní doba je živá, mladí potřebují nové podněty, proto i církev nesmí být uzavřenou zkostnatělou institucí, ale musí se více otevřít světu.
Stále v médiích slýcháme, že jsme ateistická společnost. Přesto lidé věří v horoskopy, chodí ke kartářkám nebo nosí ochranné talismany. Jak je to tedy podle vás?
Stále častěji se setkávám s lidmi, kteří prohlašují, že v něco věří. Říkají, že přeci nemůže svět existovat sám o sobě, že něco jako vyšší síla být musí. Já už toto považuji za projev víry, podle mě ateistická společnost nejsme.
Pavel Černý, řeholním jménem Bartoloměj, se narodil 23. 11. 1971 v Uherském Hradišti. Vystudoval střední ekonomickou školu, poté pracoval v České spořitelně. Úspěšně ukončil studium Teologické fakulty na Univerzitě Karlově v Praze. Působil dva roky v Praze. Rok byl v Liberci - Rochlici a pět let ve farnosti v Plzni, poté nastoupil do Ruprechtic, kde vykonává své poslání od září roku 2009. V Liberci bude ještě tři roky, poté bude poslán svým nadřízeným na jiné pracoviště.
Liberecký deník
Kostel sv. Antonína Paduánského (Liberec-Ruprechtice) je dílem architektů Maxe Kühna a Heinricha Fanty. Iniciátorem stavby se stal Spolek pro postavení kostela v Ruprechticích, který sbíral potřebné finanční prostředky dvacet let. Chrám byl postaven v letech 1909 - 1910, a to především díky sbírkám věřících a příspěvku mecenáše a později patrona kostela Josefa Salomona, továrníka z Kateřinek. Jednolodní pseudogotická stavba kostela orientovaná na osu východ - západ se štíhlou věží (47 m) tvoří zdaleka viditelnou dominantu této části Liberce. Po roce 1989 byl poničený objekt díky darům věřících a nadšenců z Česka i Německa zrekonstruován.
Zdroj: http://farnost-ruprechtice.rkc-lbc.cz