Svatý Martin
V neděli 11. listopadu slavíme svátek sv. Martina.
Setkání se sv. Martinem proběhne u katedrály sv. Štěpána na Dómském náměstí, po příchodu průvodu s lampiony - ten vyjde od Městské knihovny v Litoměřicích (Mírové náměstí) v 17 hodin. Následovat bude promluva probošta litoměřické katedrální kapituly Jiřího Hladíka v katedrále.
SV. MARTIN (11. listopad)
* pocházel z rodiny římského důstojníka, rodáka z Amiensu (kraj Pikardie ve Francii), jenž byl keltské národnosti.
* Jméno Martin znamená „svědek.
* Martin se narodil v místě, kam byl jeho otec přivelen, a sice v Sabarii v tehdejší Pannonii, dnešním Szombathely v západní části Maďarska, nedaleko rakouských hranic.
* Martinovi rodiče byli pohané, ale ke křesťanům byli tolerantní. * Jakmile se z Pannonie odstěhovali do severní Itálie, do lombardské Pavie, 10letý Martin začal chodit mezi křesťany a brzy se stal katechumenem, připravoval se na křest. Jeho rodiče s tím souhlasili. * Podle otcova přání byl v 15 letech přijat do armády a jako 18letý složil vojenskou přísahu věrnosti římskému impériu. Začala jeho cesta po Evropě. Přidělili ho k jízdnímu pluku (sv. Martin je proto zpodobňován na koni) a odvolali jej do Galie. Martin podle legendy přijel v době kruté zimy do otcova rodného Amiensu a uviděl před městskou branou polonahého žebráka. Rozťal mečem svůj vojenský plášť a polovinu dal žebrákovi. V noci pak měl sen, že vidí Spasitele, jenž říká: „Tímto rouchem mne přikryl dosud nepokřtěný Martin!
Martinova vize změnila celý jeho život. V r. 355 se dal jako 39letý pokřtít a vzápětí opustil vojenskou dráhu. Navštívil své rodiče, kteří opět žili v Pannonii (jeho otec se stal vojenským tribunem), a prosil je, aby rovněž přijali víru Kristovu. Pokřtít se však dala pouze jeho matka. Martin se s povděkem s rodiči rozloučil a jel vstříc věhlasnému biskupu sv. Hilariovi, jenž se právě vracel z vyhnanství z Malé Asie. V Římě jej již nezastihl a shledal se s ním až v jeho působišti ve francouzském městě Poitiers. Sv. Hilarius srdečně Martina uvítal a stal se mu učitelem a rádcem. Daroval mu pozemek pro založení poustevnické osady 8 km jižně od Poitiers. Na tomto místě pak vznikla klášterní družina v Ligugé (klášter existuje dodnes).
* V r. 371 jako 55letý přijal Martin funkci biskupa v Tours ve střední Francii. Sám dál žil jako poustevnický mnich a nedaleko Tours založil klášter (dnes ruiny) Marmoutier. Byl neobyčejně skromný. Při bohoslužbách odmítal sedět na svém biskupském trůnu a sedával na stoličce mezi svými pomocníky.
* Ostře vystupoval proti mravnostním přestupkům, naopak vycházel vstříc ubožákům a žebrákům. Vždy neohroženě hájil spravedlnost a poctivost. Závěr jeho života je spojen s cestou do nedalekého městečka Candes u Montsoreau nad Loirou, kde vznikly jakési spory mezi duchovenstvem. 81letý biskup Martin se nachladil a musel se na zpáteční cestě vrátit do Candes, kde 8. listopadu 397 zemřel. 11. listopadu pohřbili jeho tělo v Tours.
* Jeho lebku chovají s velkou pietou v slavné kapli Sainte-Chapelle v Paříži, zatímco malé ostatky jsou také v dominikánském kostele sv. Martina (na místě jeho rodného domu) v Szombathely.
* Mnoho míst, kostelů a klášterů nese jeho jméno. Také bratislavský dóm je zasvěcen sv. Martinovi. Pranostika říká, že sv. Martin přichází 11. listopadu na bílém koni a mnohde (např. právě v Bratislavě) takový průvod se sv. Martinem na koni skutečně ve středověku organizovali.
Text: J. M. can. Martin Davídek, kanovník litoměřické katedrální kapituly a biskupský vikář pro pastoraci (Zdroj: ČNK; 316-397)
Svátek sv. Martina, katedrála, Litoměřice, 2012. Foto Martin Davídek