Velikonoce 2024: Promluva litoměřického biskupa na Velký pátek
Promluva Mons. Stanislava Přibyla na Velký pátek, 29. března 2024 v 18 hodin v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích.
Ukřižovaný za bezpečnou bariérou
Pašijový příběh známe asi velmi důvěrně. Ježíš byl nespravedlivě odsouzen, byl ukřižován a zemřel. List Židům, jehož úryvek jsme dnes četli, říká, že byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nedopustil se hříchu. On je smírnou obětí za naše hříchy. Jeho utrpení je způsobeno našimi hříchy. Autor listu Židům nás dále vyzývá, abychom přistupovali s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. (Žid 4,16)
Můj předchůdce v úřadu provinciála redemptoristů, P. Jan Zemánek, působil od roku 1968 na žádost biskupa Štěpána Trochty v litoměřické diecézi a měl na starosti farnosti, které dnes patří do plzeňské diecéze: Malměřice, Žihle a Petrohrad na Žatecku a Rakovnicku. Jako mladí jsme za ním jezdívali z Prahy. V Malměřicích na faře měl zimní kapli, v níž se nacházel zvláštní oltář. Měl podobu tryptichu, zavírací archy jako mají gotické oltáře, ale obrazy na něm byly veskrze moderní. Kromě ukřižovaného Krista tam byly zobrazeny scény z běžného života: rodina před televizí se sklenicí vína a miskou oříšku na konferenčním stolku na jednom obrazu a manželé, kteří vystoupili z auta na obrazu druhém: jeden z manželů fotografuje a druhý se na něj dívá. Dlouho mě ten oltář znepokojoval právě onou nesouvislostí příběhů – Ukřižovaný a dva výjevy z běžného života. Jednoho dne jsem to ale pochopil. To, co měly oba žánrové obrazy společné, byla lhostejnost ve tvářích zobrazených osob.
Obrazy zobrazovaly to, jak my lidé zůstáváme na povrchu věcí. Nejenže nám zobrazení ukřižovaného Krista zevšednělo – vždyť ho máme doslova na každém kroku, ale abychom se nemuseli dotknout hrozného utrpení Ukřižovaného, stavíme mezi nás a něj bariéru. Oltář z konce 60. let viděl tuto bariéru v obrazovce televize a v objektivu fotoaparátu. Mnoho se od té doby nezměnilo, možná bychom měli dnes přidat displej počítače a chytrého telefonu. Jsou to tlusté zdi, které nás spolehlivě oddělují od skutečného dění a nahrazují je pocitem falešného bezpečí a jakýmsi dojmem, že se nás to vlastně netýká, a proto na to můžeme nezúčastněně hledět. Takto jsme schopni se dívat na lidské zločiny, které nás baví jako thriller, na lidské utrpení, které k nám přichází jako zpravodajství, dramata lidského života, která přijímáme jako napínavé příběhy. Prizmatem objektivu, obrazovky či displeje sneseme pohled na veliké krutosti, války, zločiny, a to všechno nás nechává víceméně lhostejným, protože je to „tam“ – za bezpečným sklem zobrazovacího přístroje.
A takto můžeme přistupovat a bohužel přistupujeme i k božským věcem. Necítíme rozdíl mezi bohoslužbou v televizi a bohoslužbou, které se účastníme osobně, stejně jako můžeme ztratit ze zřetele realitu a skutečnost utrpení a smrti Božího Syna, které se pro nás může snadno stát pouhým dramatickým příběhem.
Výzva listu Židům z dnešního druhého čtení nám říká, abychom přistupovali ke Kristu (…) a zde nalezli milosrdenství a milost. Kristovo milosrdenství a jeho milost není virtuální, trpěl naprosto reálně. Mějme tedy i my odvahu alespoň v tuto chvíli odložit všechny pomůcky, které nás oddělují od skutečnosti a činí nás lhostejnými a pojďme se s Ježíšovým utrpením a smrtí setkat napřímo.
Budeme uctívat svatý kříž – úklonou, pokleknutím či políbením. Učiňme to s vědomím, že se Kristus dotýká našich ran a hříchů a že chce, abychom se my dotkli jeho ran. Chce to odvahu, ale tento dotyk napřímo je uzdravující. On – Ježíš – dokonal své dílo a stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají (Žid 5,9). Přijměme tento velký dar s vděčností a důvěrou!
+ Stanislav Přibyl, biskup litoměřický
Text kázání ke stažení
Fotogalerie z Velkého pátku v katedrále
Foto: Dominik Faustus