Začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů

Ve dnech 18. - 25. ledna 2011 bude probíhat Týden modliteb za jednotu křesťanů. V katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích se ekumenické shromáždění uskuteční 16. ledna 2011 od 17 hodin. Poté se představitelé církví společně setkají s litoměřickým biskupem Janem Baxantem v biskupské rezidenci.

Texty pro Týden modliteb za jednotu křesťanů v roce 2011 připravili jeruzalémští křesťané, kteří si jako téma zvolili skutky 2,42: „Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Tento text odkazuje k počátkům církve v Jeruzalémě, vyzývá k reflexi a obnově, k návratu zpět ke kořenům víry, je připomenutím doby, kdy církev byla jedna.

Téma předkládá čtyři prvky, kterými se prvotní křesťanské společenství vyznačovalo a které jsou pro život křesťanů nezbytné, ať už žijí kdekoliv. Za prvé, hlásání konali apoštolové. Za druhé, důležitým znakem  setkávajících se křesťanů bylo bratrské společenství (koinonia). Třetím prvkem rané církve bylo slavení eucharistie („lámání chleba), připomínka nové smlouvy, kterou Ježíš uzavřel svým utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním. Čtvrtý znak představuje vytrvalá modlitba. Tyto čtyři prvky představují sloupy života církve a její jednoty.

Společenství křesťanů ve Svaté zemi chce v modlitbách za jednotu a životaschopnost církve kdekoliv ve světě dát těmto základním aspektům přední místo. Jeruzalémští křesťané zvou své sestry a bratry z celého světa, aby se připojili k modlitbě a úsilí o spravedlnost, mír a blaho všech lidí této země.

Klíčová data z historie Týdne modliteb za jednotu křesťanů

asi 1740 Ve Skotsku se objevují stoupenci letničního hnutí napojení na Severní Ameriku. Jejich obnovné snahy zahrnovaly společné modlitby všech církví za sebe navzájem.

1820 Rev. James Haldane Stewart uveřejňuje „Náměty pro všeobecné společenství křesťanů pro vylití Ducha.

1840 Rev. Ignatius Spencer, konvertita k římskokatolické církvi, navrhuje vytvoření „Společenství modlitby za jednotu.

1867 První Lambethská konference biskupů anglikánské církve podtrhuje v preambuli svého prohlášení důležitost modlitby za jednotu.

1894 Papež Lev XIII. podporuje zavedení Oktávu modliteb za jednotu v období Letnic.

1908 Na popud Rev. Paula Wattsona je zaveden „Oktáv jednoty církví.

1926 Hnutí Víra a řád začíná vydávat „Podněty k Oktávu modliteb za jednotu křesťanů.

1935 Abbé Paul Couturier z Francie doporučuje zavedení „Všeobecného týdne modliteb za křesťanskou jednotu na obecném základě modliteb za „jednotu, kterou chce Kristus, dosaženou tak, jak on chce.

1958 „Unité Chrétienne z Lyonu ve Francii a Komise pro víru a řád Světové rady církví začínají spolupracovat na přípravě materiálu pro týden modliteb.

1964 Papež Pavel VI. a patriarcha Athenagoras I. se v Jeruzalémě společně modlí Ježíšovu modlitbu „Aby všichni byli jedno (J 17).

1964 Dekret II. vatikánského koncilu o ekumenismu zdůrazňuje, že modlitba je duší ekumenického hnutí, a vyslovuje se pro slavení týdne modliteb.

1966 Komise pro víru a řád Světové rady církví a Sekretariát pro podporu jednoty křesťanů (později přejmenovaný na Papežskou radu pro jednotu křesťanů) začínají s oficiální přípravou textu pro týden modliteb.

1968 První oficiální použití materiálu týdne modliteb připraveného Komisí pro víru a řád a Sekretariátem pro podporu jednoty křesťanů (nyní přejmenovaného na Papežskou radu pro jednotu křesťanů).

1975 Poprvé je pro týden modliteb použit jako základní text materiál připravený místní ekumenickou skupinou. Tento první text připravila skupina z Austrálie.

1988 Texty týdne modliteb jsou použity při inaugurační bohoslužbě Křesťanské federace Malajsie, která sdružuje hlavní křesťanské církve v zemi.

1996 Text připravený ve spolupráci s YMCA a YWCA.

2004 Je dosaženo dohody, že Komise pro víru a řád a Papežská rada pro jednotu křesťanů budou texty pro týden modliteb za jednotu křesťanů vydávat a rozšiřovat ve stejném formátu.

2008 Oslava stého výročí týdne modliteb za jednotu křesťanů - jeho předchůdce, Oktáv jednoty církve, se prvně slavil r. 1908.

Témata osmi dní

V tématech oktávu lze rozpoznat cestu víry. Od svých počátků ve večeřadle zakouší křesťanské společenství vylití Ducha svatého, které mu umožňuje, aby rostlo ve víře a jednotě, v modlitbě a činu, a stalo se tak skutečným společenstvím vzkříšení, sjednoceným s Kristem v jeho vítězství nad vším, co nás odděluje od sebe navzájem i od něj. Jeruzalémská církev se stává majákem naděje a předzvěstí nebeského Jeruzaléma a je povolána, aby smiřovala nejen naše církve, ale i všechny národy. Průvodcem na této cestě je Duch svatý, který křesťany přivádí k poznání pravdy o Ježíši Kristu a naplňuje církev zázraky a znameními, vyvolávajícími v lidech bázeň. Na své cestě se jeruzalémští křesťané shromažďují, oddaně naslouchají Božímu slovu předávanému v apoštolském učení a v bratrském společenství oslavují svátostmi a modlitbou svou víru. Naplněni silou a nadějí ze Zmrtvýchvstání společně slaví vítězství nad hříchem a smrtí, aby se mohli stát pro všechny lidi nástrojem smíření a inspirací a výzvou k překonání rozdílů a nespravedlností, které je utiskují.

První den představuje prostředí mateřské církve v Jeruzalémě a jasně ukazuje její spojení s církvemi po celém světě. Připomíná nám, že raná církev svědčila o pravdě neohroženě a s odvahou, kterou potřebujeme také my, máme-li dnes usilovat o spravedlnost v Jeruzalémě i všude ve světě.

Druhý den upozorňuje na to, že společenství shromážděné o Letnicích vyrostlo z mnoha odlišných kořenů, tak jako jeruzalémská církev v sobě zahrnuje bohatou rozmanitost křesťanských tradic. Naším úkolem je dosáhnout takové jednoty, která zahrnuje všechny odlišnosti a tradice.

Třetí den zkoumá první ze základních znaků jednoty: slovo Boží, předávané učením apoštolů. Jeruzalémská církev nám připomíná, že navzdory odlišnostem nás toto učení vybízí k tomu, abychom se navzájem milovali a vytrvali ve věrnosti jedinému tělu, kterým je církev.

Čtvrtý den zdůrazňuje, že dalším projevem jednoty je sdílení. Stejně jako první křesťané, kteří měli vše společné, vyzývá jeruzalémská církev všechny bratry a sestry k tomu, aby se dělili o majetek i o svá břemena s radostí a štědrým srdcem a nikdo tak nemusel žít v nouzi.

Pátý den předkládá třetí znamení jednoty: lámání chleba, které nás sjednocuje v naději. Naše jednota jde i za svaté přijímání a musí zahrnovat také správný a etický postoj k životu, k lidské osobě a k celému společenství. Jeruzalémská církev křesťany vyzývá, aby se dnes spojili v „lámání chleba, neboť rozdělená církev se nemůže autoritativně vyslovovat k otázkám spravedlnosti a míru.

Šestý den představuje čtvrtý projev jednoty: spolu s církví v Jeruzalémě čerpáme sílu z času stráveného v modlitbě. Zvláště modlitba Páně nás všechny, v Jeruzalémě i všude ve světě, slabé i silné vyzývá k tomu, abychom společně usilovali o spravedlnost, mír a jednotu a umožnili tak příchod Božího království.

Sedmý den nás od čtyř prvků jednoty vede dál: jeruzalémská církev radostně hlásá Vzkříšení navzdory bolesti z kříže, který musí nést. Ježíšovo zmrtvýchvstání je pro křesťany v dnešním Jeruzalémě zdrojem naděje a síly k tomu, aby pevně vytrvali ve svědectví a usilovali o svobodu a mír v Městě pokoje.

Osmý den uzavírá celou cestu výzvou, kterou nás jeruzalémské církve volají k širší službě smíření. I když křesťané dosáhnou jednoty mezi sebou, jejich práce tím nekončí. Musejí totiž dosáhnout i smíření s ostatními lidmi. V Jeruzalémě to znamená smíření s Palestinci a Izraelci, jinde jsou křesťané povoláni, aby usilovali o spravedlnost a smíření ve své situaci.

Program Týdne modliteb za jednotu křesťanů 2011.pdf